Zámecká knihovna

Zámecká knihovna

Téměř deset let na půdě bývalého lihovaru leželo plno krabic s krásnými knihami rozličných autorů, které bylo třeba oprášit, protřídit a narovnat dle abecedy do knihovny.  Nikdy na to nebyl čas. Byly důležitější věci na práci, opravy zámku, práce na zahradě, zařizování svateb… Díky situaci, do které jsme se v posledních týdnech všichni dostali, jsem měla čas navíc, a tak jsem se vrhla do třídění zaprášených beden s literaturou. Knihy mám ráda, hlavně ty, které už měl přede mnou v ruce někdo jiný.

Knihy jsme podědili po příbuzných, dostali od známých, některé jsem si přivezla z bytu v Praze. Zkrátka odevšad. A tak nikdo z nás pořádně nevěděl, co se v bednách ukrývá za poklady. Mám radost, že jsem v nich objevila plno poezie. Seifert, Puškin, Nezval a další velikáni nyní zdobí police staré knihovny po dědovi Járovi z Čimic. Vždyť i Charles Darwin řekl: „Kdybych měl svůj život žít znovu, udělal bych pravidlo, že bych si alespoň jednou týdně přečetl nějakou poezii a poslouchal hudbu.“

Nebudu Vám nic nalhávat, trvalo mi to opravdu dlouho. S různě dlouhými pauzami přibližně měsíc a půl. Knihy se povalovaly různě po pokoji, můj brácha Václav o ně občas cestou do svého pokoje zakopl, což způsobilo drobnou sourozeneckou přestřelku. Znáte to. Promiň Vašíku :D.

Některé knihy ukrývaly krásná věnování. K narozeninám a svátkům, k Vánocům, ale i milostná, plná hezkých a v dnešní době tak zřídka kdy používaných slov.

V některých byly vylisované květiny, zapomenuté záložky nebo třeba založené recepty na výborné dezerty.

Až k nám přijdete na prohlídku, a my doufáme, že to bude brzy, v pánském budoáru zámeckou knihovnu uvidíte.

A jak to máte s knihami Vy? Taky nějakou čtete? Já si vybrala pro následující dny tuhle od Čechova “Srdce nechodí samo”.

Nikola

No Comments

Post a Comment